Hlavné Experimentálne Sídlo (Centrum Mesta)

zrovna jsem znudeně procházela chodbami sídla a slyšela jen bolestné steny a křiky to dělalo dobře mím uším
"Tak kdopak půjde nařadu dneska?" prstem jsem ukazovala na několik kovových dveří u kterých stáli hlídači
"enebenerexa....vytáhněte mi někoho z šestky." poručila sjem

Prekvapivo som sa k nej nepozorovane priblížil a pozdravil zozadu.
"Míňajú sa nám zajatci. Na aký účel pôjde tento? Dúfam, že ide o niečo v budúcnosti pre nás všetkých prospešné, narozdiel od tých predchádzajúcich 72, ktorý skončili na vašom operačnom stolíku čisto len z pobavenia."

"Ou...příště klepejte." polekaně jsem se na něj otočila, vytáhli mi mladou dívku přišla jsem k ní uchopila za bradu a podívala se na ní
"Ta ujde do laborky." řeknu tomu chlapovi
"Nevím možná pro pobavení možná pro experiment." provokativně se usměju na šéfa a jdu zpět chodbou
"co vás sem přivádí?"

"To je jednoduché," nasledovala krátka pauza, počas ktorej som vypľul žuvačku do jednej z ciel.
"Túžba po novom projekte. Máte nejaké návrhy?"

zastavila jsem se
"Hm...... zatím ne." řekla jsem a zase pokračovala dál a přemýšlela jsem nad tím
"Vlastně co s tím toxinem? Zkoušela jsem ho na jednom muži ale odolával tři hodiny to je hodně."

"11-percentný záujem. Vy zjavne neviete, ako ten toxín v skutočnosti funguje, že?"
Smutne som pohliadol na telo dievčaťa, ktoré práve odvážali z cely.
"Chudinka moja malá, koniec vášho života je mi už známy."

"Hele nezastávejte se jí, já jsem tady chudinka a musím se vrtat v jejím špinavém těle." pronesla jsem naoko naštvaně
"Chce to zesílit strukturu toxinu aby působil skoro okamžitě, ale něco vám ukážu líbí se mi to přišla jsem na to nedávno." zavedla jsem ho do laboratoře

"V poriadku, dámy majú prednosť. Potom vám ukážem ja účinky toxínu, ktoré nie je možné pozorovať voľným okom."
Nasledoval som ju a čakal, čo mi predvedie.

tu dívku jsem nechala posadit do křesla připoutala jsem jí ona začala šíleně ječet a prosit abych jí nezabíjela to mě dostalo do extáze a konejšivě jsem jí hladila po líčku
"Neboj se nebude to vůbec bolet, když budeš mít štěstí uvidíš hvězdičky." řekla jsem roztomilým hláskem vzala jsem zkumavku s fialovou tekutinou a nalila jí do rozprašovače pak jsem si vzala rukavice a roušku a podala jí i šéfovi
"Dejte si to není to nejvoňavější." pak jsem začala stříkat tekuninu na dívčino tělo její pokožka chvíli nereagovala pak se ale začala rapidně vysušovat a kůže zcvrkávat všude kam jen tekutina nakápla vypadala jak usychající mrtvola která stále dýchá a žije
"Ještě to není dokonalý, ale je to úžasný pohled."

Rúško som mal už na ústach.
"17-percentný záujem. Teraz ja, nech sa chudinka netrápi."
Pokľakol som k dievčaťu a pichol jej klasickú dávku toxínu.
"Podieľala si sa na väčšine našich projektov, nanešťastie v čase, keď sme vyvíjali ten toxín, ste nebola prítomná, ale to nevadí. Ukážem vám ako funguje."
Vytiahol som si netbook (áno, netbook, nie notebook xD) a začal doň niečo ťukať.
"Toxín napáda všetky základné zmysly. Obeť je čoraz slabšia a slabšia, stráca zrak, sluch, čuch, hmat, ale čo je lepšie, už po prvej dávke pomocou môjho menšieho krvného vylepšenia samotné zmysly i kontroluje. Čo si asi tak myslíš, že sa stane, ak si telo bude myslieť, že ho práve zrazil kamión?"
Lebka úbohého dievčaťa bola z ničoho nič rozmliaždená.

"óóó." oči se mi rozzářili "Páni to mi musíte taky pořídit, to je naprosto úžasné." žasla jsem

"Ovládanie je zložité. Samotný toxín spôsobuje len smrť sprevádzanú stratou zmyslov, samotná zábava prichádza až s možnosťou tie zmysly kontrolovať. Hádam ste si nemyslela, že je to iba obyčajný jed ako plno ďalších. Toto je prosím pekne najdokonalejšia biologická zbraň, akú ľudstvo kedy vytvorilo. 79-percentný záujem."

"Je u vás něco stoprocentní?" zeptala jsem se "spalte jí." poručila jsem a jedem můj bodyguard jí vzal a odešel s ní pryč šla jsem otevřít okno a pak si roušku sundala

"Žiadny z mojich výtvorov doposiaľ nie je tak geniálny, aby som tomu mohol dať stovku."
Sundal som si rúško a položil na stôl.
"Tak ja vás tu nechám aj s vašimi živými mŕtvolkami, možno časom prídete na niečo, čo si tú stovku bude môcť zaslúžiť."
-PRESUN-

"Tse.....skazil mi náladu, přineste mi nějakého chlapa a rovnou na sál budeme pitvat. Potřebuju si zpravit náladu." mumlala jsem si a zamířila na sál

procházela jsem papíry o rukojmí a obětí a dělala jako vždy sčítání a odčítání doprovázel mě jeden z mích bodyguardů
"Hm... hmm....hmmm....sakra, nemám žádný děti. To chce změnu. Potřebuju děti...studentíky," a pak mě to napadlo
"No jasně feromonový plyn uděláme z toxínu plyn." napadlo mě a rychle jsem utekla do laboratoře, oblékla jsem si ochraný oblek a začala na tom pracovat.
"Juj tohle kdyby se podařilo.....hmmm."

procházel jsem temnými uličkami s metrem v ruce, v puse jsem měl jako vždy cigaretu ze které jsem popotahoval ''kde zase je, jindy na ní člověk naráží a teď tu nikde neni'' sykl jsem ''doktorko !!!'' zakřičel jsem a ozvěna se táhla celým experimentálním sídlem

"Madam? Někdo vás hledá!" zaťukal na sklo tlumící laboratoře můj bodyguard
"Ať počká už to skoro mám." řekla jsem v obleku a a cedila jsem poslední zbytky toxinu

''no kde do p*dele je !'' křikl jsem a po té jsem zmírnil hlas ''člověk si v tomhle světě nemůže ani nic změřit''

najednou se ozval výbuch po celém sídle bodyguardi splašeně hleděli dovnitř jestli se mi nic nestalo a jeden dokonce vešel dovntiř jakmile jsem to viděla prudce jsem přirazila dveře a on ihned zkolaboval
"čemu nerozumíte že je to tu vysoce toxické a nevstupovat pouze na vlastní smrt." podívala jsem se na hodinky a pustila klimatizaci a vrátila se ke stolku
"Je to hotové." usměju se nadšeně

''co to ta krá*a zase dělá'' reagoval jsem na výbuch a popotáhl jsem z cigarety, po chvilce jsem došel ke zdroji výbuchu a začal jsem si číst nápisy u dveří : VYSOCE TOXICKÉ ''jo... jasně... vysoce toxické'' uchechtl jsem se ''a já jsem děda mráz a nesu vám dárky''

po vyčištění ovzduší v místnosti jsem šla otevřít okna a sundala jsem si ten oblek a přidřepla k tomu chlapovi
"Chudák malej máš to už za sebou. Fíha a za pět sekund, zdokonaluju se. Musím si někoho umučit radostí." vyletím z místnosti nadšená že do někoho vrazím a spadnu na zem
"Který pako?"

''ty !'' chytl jsem ji za límec a jednou rukou jsem ji vyzdvihl do vzduchu tak že nebyla nohama na zemi ''tak von měl pravdu, voni vážně nejsou tak velký jak jsem si představoval'' prohlížel jsem si její poprsí

"Hej pusť mě na zem." změnila jsem podobu na stokilovýho chlápka