Pokoje Odboje

First topic message reminder :

Zde mají pokoje ti kteří patří k odboji

"jakých bojovníku??" otažu se zdeseně a trošku vystrašeně

"No jako jsme ty a já, bojující proti nim." řekla jsem nejistě

"ne jen ti ktere sem ti vyjmenoval" javedel ze stasuem je to v nepořadkuale že až tak "co ja vím tak jsou jen školy a my" usměju se

"Takže jen my čtyři a školy?" opakuju po něm abych se ujistila

"ano" mile se usměju "potřebuješ ještě něco" otažu se

"ne ani ne." řeknu tiše a podívám se na něj

"no viš" trošku se začervenám "no viš chtěl bych tě vice poznat" usměju se stydlivě

"To budeme muset jestli máme být v týmu." řekla jsem a stále se přemáhala abych se mu nepodívala do hlavy

"no tak ja ani nevím jak začít" usměju se "tak řekni co by si o mně chtěla vědět" otažu se docela mile

"Z čeho máš strach?" zeptala jsem se

"no no" začnu se trošku třast "jjjak kdy" usměju se a trošičku se zakoktám

"No a z čeho máš tedy strach?" a otřesu se jako on, když jsem ucítila jeho stach

"nooo jj a se ooo tom nechci byvit" chvěje se mi hlas "a čeho ty" uklidním se

"Pavouků, hmyzu a.... mám strach z toho že se mi rozdvojí osobnosti, když budu poslouchat ostatní myšlenky a prožívat jejich pocity a tak."

"cccccoo" znova se mi rozklepe hlas nic to je dobry nic se nedeje utěšuju se v mysli

otřásla jsem se znovu a vnutila jse HArukovi myšlenku klidu

"jo dobrý sem v klidu" začnu si řikat "dobry radši odejdem od tematu Fobie" usměju se mile

"Ano to neprospívá ani tobě a už vůbec ne mě." řeknu a přisunula jsem si nohu k tělu a objala je

"Máš rodiče?"

"no u otce nevím odešel neznamo kam" zasmutním "a matka tu sem ztratil když zautočila temna strana" znovu o trošku vice zasmutním "a co ty" pokusím se o usmějev

"Já?" sklopím hlavu a vyšlu mu vzpomínku na teb večer, kdy napadla temná strana mou matku, dva svalovci já schovaná ve skříni a oni jí zneužívali potom hledali mě a já jen utíkala a když mě chytili chtěli udělat to samé, ale naštěstí se tam objevili nějací muži a zachránili mě.

"Otec zemřel při autonehodě." dopověděla jsem a otřásla

"jak tak vidím tak aní jeden nemame štastnou minulost" otřesu se "ještě nejake otazky" oatžu se zděšeně

"NE radši už ne." sklopím hlavu a víc si kolena obejmu

"no tak přejdem k něčemu zabavnějšimu" usměju se "tak třeba co škola kam si chodila a s jakyma znamkama?" otažu se

"Chodila? ještě chodím Ryuujin, ale dělala jsem medicínu s vyznamenáním, předtím než mě odvedli sem." přinutilo mě to k úsměvu

"no ja jsem vyšel zakladku a tak vyšku atd ruzne blbost ale i tak poté byl muj nejvetší přitel "ulice"" usměju se