Pokoje Odboje

Zde mají pokoje ti kteří patří k odboji

Přišel jsem dovnitř šel jsem kolem mnoha dveří až sem narazil na muj pokoj odemknu "pojd dovnitř" usměju se "neboj bude se tu jen vařit" pokusím se o vtip

"No to jsem ráda." pronesla jsem a vešla za ním

dojdu do kuchyně vezmu si přisady z ledničky a začnu připravovat nudle s česnekem a masem "snad z toho něco vznikne" usměju se na bett "kdyžtak si sedni chvilku to bude trvat" mrknuna bett po par minutach je dilo dokončeno donesu do obyvaku dva taliře "tady doufam že ti bude chutnat" usměju se a pustím se do jidla

posadím se a taky se do toho pustím, 'je to dobré' vyšlu k němu myšlenku, po chvíli dojím

"Měla bych se opravdu už ovládat občas mi ty myšlenky jen tak vylítnou." pronesla jsem

"Děkuju za oběd byl vynikající." usměju se na něj

"není zač" usměju se poté taky dojím "chceš čaj" otažu se a dam konvici s vodou na sporak

"Ale jo dám si, ale pak bych už měla jít do školy."

Přišel sem ke svému pokoji odemkl sem ani sem je nezavřel lehl sem si na postel a ležel sem

po čaji jsem se omluvila že musím jít vyšla jsem z Harukova pokoje a bloudila chodbama abych našla východ jedny dveře byli otevřený jen jsem do nich nakoukla a viděla tam toho kluka kterýho jsem viděla na začátku tak po špičkách přešla

Viděl sem někoho jít ´Haloo kdo to je to si ty haruko?´zeptám se tázavým tonem

zastavila jsem se a nebyla si jistá jestli mám odpovědět "Ne to není Haruka." řekla jsem a vrátila se nejistě ke dveřím

´Aha ty si ta nová.´ Vstal sem z postele a došel sem k ní a podal sem jí ruku ´Já jsem Tasu Tendu.´

trošku jsem o krok ucouvla a podala mu ruku

"Já Bettany Saya...Bett jednodušeji." řeknu trochu nejistě

´Hezké jméno takže ty si taky součástí naší jednotky?´

"Díky, no prý ano jsem ." odvětila mu tišeji

´Proč se tak bojíš Harukova holka by se neměla tak bát.´

"Harukova holka? Já ... ne já nejsem jeho holka sotva ho znám vlastně znám jen jeho jméno.... proč tě to napadlo?"

´Nevím jen tak a mezi náma ty ho chceš že.´

"Proč bych ho měla chtít? Neznáme se." řekla jsem pevně

´Konečně se mnou mluvíš před tím ses akorát bála todle sem chtěl a si hezká.´

"Pořád jsem nevyloučila že se bojím." řekla jsem nejistě a podívala se na něj

´Mě se fakt bát nemusíš já ti nijak neublížím su hodnej narozdíl od těch dalších.´Zašklebil sem se potom na ni

zarazila jsem se "Dalších?" vyjekla jsem

´Co je to si myslíš že jsem jen já haruka a ty.´

"Jo vím že nás je víc...já už radši půjdu " řekla jsem nejistě "Uvidíme se jindy." (přesun)